Panské sídlo mělo být strženo, v tak dezolátním stavu ho minulí pováleční majitelé nechali generacím příštím. Zámek Nebílovy, pozvolna se probouzející do krásy, totálně rozkradený a značně poničený, je architektonickým skvostem, na nějž se jezdí dívat domácí, ale i zahraniční návštěvníci.
Překrásný Taneční sál vymalovaný Antonínem Tuvorem, evropská rarita, se podařilo nádherně opravit, další místnosti na něj navazující, které se nacházejí v zadním traktu nebílovského zámku jsou smutným dokladem, kam až může zajít nekulturnost a lhostejnost.
Interiér Tanečního sálu Nebílovy
Na Plzeňsku postihla devastace řadu památek, můžete se o tom přesvědčit na panelech v podloubí zámku. Není to jen Plzeňsko, pozemková reforma za první republiky a poválečné zabírání majetku postihlo mnoho objektů. Některé zachraňuje stát, některé soukromníci.
Nebílovy nechal ho postavit hrabě Adam Jindřich ze Steinau, významný válečník konce 17. století, na místě renesanční tvrze. Do současné podoby ho dostavěli Černínové z Chudenic. Posledními majiteli byli Valdštejnové, těm byl zámek lhostejný, používali ho jako hospodářský objekt, nakonec sloužil i jako obilná sýpka.
Při cestě na nedaleký zámek Kozel, chloubu kraje, narazíte na volně přístupnou zříceninu malého hrádku Vlčtejn. Hrad stojí na vysoké buližníkové skále, zachována zůstala část paláce, obvodové zdi a a příkopy s valy.
Přístupová branka pochází z období romantismu. Majitelé se střídali často. Drželi ho Rožmberkové, chvíli i Jan Žižka, Jiřík z Poděbrad si vybral hrad Vlčtejn pro schůzku se strakonickou jednotou, poraženou 4. června 1450 v bitvě u Rokycan. V dalších letech ztrácel hrad význam, až se stal ruinou. Ale moc hezkou.
Zřícenina hradu Vlčtejn
Podzámecký rybník pokrývají řasy, přesto na něm pár spokojenců jezdí na lodičkách. V parku rostou houby, viděl jsem několik solidních hřibů a žampionů. Kolem Kozlu to sladce voní růžemi. Svěží zeleň spolu s ostatními květními barvami dodává nízké čtvercové idylické stavbě zdání naprostého klidu.
Na místě nynějšího zámku stávalo staré hradiště s obětištěm, bohové dostávali na usmíření poraženého kozla. Název lokality zůstal celá staletí, rohaté jméno dostal i zámeček, který si nechal v letech 1784 – 1789 postavit nejvyšší královský lovčí Jan Vojtěch Černín. Objekt tehdy nazývali Jagdschloss (lovecký zámek) bei Stiahlau. Kozel je u nás naprosto unikátní stavbou, za to vděčí málo známému pražskému staviteli Václavu Haberditzovi.
Ve čtvercové stavbě s vnitřní zahradou a fontánou najdete nádherné, prostorné a světlé pokoje s pohodlným vybavením a zařízením 18. století. Hodně se tu projevuje období Ludvíka XVI. Na konci 18. století zámeček přestavěl na letní sídlo významný architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi, známý například i z jedinečných Palácových zahrad pod Pražským hradem. Výlet zakončíme třeba v zámecké kavárně u kávy a poháru.
Zdroj: www.novinky.cz
